Milý Ježíšku, děkuju... | Vánoce 2025

Letos jsem si při rozbalování dárků uvědomila jednu věc – těch balíčků bylo vlastně hodně. Ne proto, že bych něco očekávala, ale proto, že jsem obklopená lidmi, kteří myslí na maličkosti. A právě ty mám ráda nejvíc, drobnosti pro radost.

Dárky od rodiny, kamarádek, sousedek… drobnosti, které potěší, zahřejí a často mají větší hodnotu než cokoli velkého. Jsou to věci pro radost, jen tak, bez důvodu. A pak jsou tu dárky z práce – jiné, praktičtější, hodnotnější, ale pořád s pocitem, že nejsou jen „povinností“.

Miluju drobné dárky. Svíčka, čaj, něco hezkého do bytu, maličkost, která mi připomene konkrétního člověka. Letos jsem jich dostala opravdu hodně – od kamarádek i sousedek – a každý z nich mi udělal radost právě tím, že nebyl velký ani okázalý.

Vedle těch drobných přišly i dárky praktičtější a hodnotnější. Z práce jsem letos dostala kávovar – a upřímně, udělal mi obrovskou radost. Nejen proto, že káva patří k mým každodenním rituálům, ale i proto, že je to dárek, který budu používat každý den a pokaždé si na něj vzpomenu. Moje kávičkové chvíle zas budou mít nový rozměr.

A pak přišel v práci dárek, který mě úplně zaskočil. Voucher na víkend v Paříži.
Ne rozbalování plné smíchu, ale ticho. Slzy. A pocit, který se těžko popisuje.

Nešlo jen o město. Nešlo o Eiffelovku, kavárny ani romantickou představu víkendu ve Francii a splnění mého obrovského snu. Šlo o to, co ten dárek znamenal. O uznání. O vděk. 

V tu chvíli se mi hlavou honilo všechno. Dárek ne jako povinnost, ne jako formální odměna, ale jako gesto, které má váhu.

Rozbrečelo mě to. Opravdově. Protože to nebylo o luxusu, ale o pocitu, že moje práce má smysl.

Co hezkého jste našli Vy?
Maličkosti, větší dárky, zážitky...?