Shrnutí roku 2025

Tenhle rok mi dal zabrat. Byl náročný a v mnohém jiný, než jsem čekala. Poprvé v životě jsem zažila i psychickou ataku. Byl to opravdu silný rok...

A přesto byl plný i krásných momentů. Výletů, malých úniků z běžných dnů, objevování nových míst. Hodně kultury, která mi dělala radost – divadla, koncerty, výstavy. Chvíle, kdy jsem mohla vypnout hlavu a jen být. Wellness, holčičí dny a víkendy, které mě znovu poskládaly. Smích, klid, obyčejná radost ze sdílení.

Cestování nebylo o výkonu, ale o rovnováze. Hodně jsme jezdili po Česku – na známá místa i tam, kde jsem byla poprvé.

Wellness se letos stal nutností, ne luxusem. Čas, kdy jsem vypnula hlavu a nechala tělo i mysl opravdu odpočívat. Teplo, voda, klid, pomalé ráno, dobré jídlo. Byly to chvíle, kdy jsem se znovu „skládala“ a učila se být k sobě laskavější. Bez výčitek.

Jedním z nejsilnějších zážitků byla Budapešť. Procházky, architektura, lázně, dobré jídlo a pocit, že jsem opravdu jinde a ještě ve skvělé společnosti kamarádky. Byla to změna prostředí, která mi pomohla odstoupit od každodennosti a podívat se na věci s nadhledem. Přesně ten typ cesty, který přijde ve správný čas.

Praha mi letos ukázala úplně jinou tvář. Zelenou, klidnou, tichou. Objevovala jsem místa, o kterých jsem dřív nevěděla, že existují – parky, lesy, stezky, kouty, kde se dá na chvíli zmizet z města. 

Vlastně na všechny výlety či zajímavá místa najdete na blogu články.

Jídlo a kafe nejsou jen o chuti. Jsou o setkávání, sdílení a zpomalení. Letos jsem si víc všímala těchhle drobných rituálů – dobré kávy, pozdní snídaně, oběda bez spěchu. Holčičí posezení, smích, dlouhé rozhovory. I tiché chvíle o samotě. Všechno tohle jsou malé věci, které dělají dny hezčími.

Tentokrát tu nesdílím fotku každého jídla a kávy, to je vždy nekonečné. Chodila jsem do mých oblíbených kaváren jako Parkofka, The Italians či Costa, ale oblíbila si i eM2 Bistro a objevila další hezké podniky.

Divadlo, koncerty, výstavy. Kultura pro mě byla způsobem, jak vypnout hlavu a zároveň se nechat inspirovat. Každá návštěva mi připomínala, jak důležité je mít v životě prostor pro emoce, příběhy a krásu. I když je člověk unavený, kultura dokáže dodat energii úplně jiným způsobem. Kulturních zážitků jsem si v roce 2025 užívala ve velkém a doufám, že i letos budou vycházet, protože mě neskutečně baví.

Vděčná jsem si za spolupráce, díky kterým jsem se dostala na hezká místa a zažila chvilky relaxu a beauty rituálů. 

Mezi výlety, kulturou a kávou byl samozřejmě obyčejný život. Domácnost, spousta práce, únava, radosti i frustrace. Holčičí dny a víkendy, které byly balzámem. Smích, sdílení, pocit, že v tom nejsem sama. Tenhle rok mě naučil, že není potřeba zvládat všechno perfektně. Že slabost není selhání. A že někdy stačí jen vydržet a být k sobě vlídná.

Do toho dalšího jdu s nadějí. Že přinese nové zážitky, radostné chvíle a prostor na všechno, co dává smysl.
Děkuju, že jste tu se mnou 🤍

Shrnutí roku 2024

Rok 2024 byl jako klidná řeka – plynul poklidně, bez velkých zvratů a dramat, a právě v tom byla jeho krása. Po předchozích letech plných změn a výzev přišel čas, kdy jsem si mohla oddechnout, zpomalit a užít si drobné radosti života. Věnovala jsem čas sobě, svým blízkým a věcem, které mě naplňují. Je pravda, že pracovně to bylo náročné a určitě bych ráda letos sobě ten čas věnovala ještě více, pracovat hodně je v pořádku, ale je potřeba umět si pak i odpočinout.

Nebyl to rok velkých událostí, ale spíš rok malých okamžiků, které si budeme pamatovat – od pohodových večerů s přáteli až po chvíle, kdy jsme mohli jen tak být a nemyslet na zítřek. A právě o těchto drobných radostech, klidu a lehkosti roku 2024 bych chtěla dnes psát. Pojďme si ho společně připomenout.

Rok se nesl ve znamení menších výletů, hlavně v dojezdové vzdálenosti od Prahy. Místo dalekých cest jsem si užívala krásy naší přírody a klid míst, která jsou jen kousek od domova. Objevování nových zákoutí Středočeského kraje mi připomnělo, že i blízko nás se dá zažít něco výjimečného. Navštívila jsem Benátky nad Jizerou, zámek Konopiště, Teplice, Loučeň, kde se rozhodně vyřádí i děti, Poděbrady, které nikdy nezklamou a jsou ideální na poklidné procházky a kávu. Na podzim jsem dost tématicky výletila, takže jsem dýně viděla ve Zvířeticích, Vraňanech či Bykoši. Pokud stejně jako já milujete zvířata, moc doporučuji zoopark Jelení Homole a Ekocentum Čapí Hnízdo. Skvělý byl výlet za vínem do Mělníka, určitě plánuji i letos a za krásnou přírodou do Špindlu. Za hranicemi jsem byla dvakrát a to v Polsku, konkrétné na wellnes ve Sklářské Porebě a samozřejmě na Vánoce v Drážďanech.

Procházky centrem města příliš nevycházely, tím, že pracuji i bydlím na okraji, není centrum úplně komfortní i co se týče ježdění tam autem, kočárku atd. Našla jsem si své oblíbené trasy na okrajích, kde byl prostor pro zastavení a vychutnání momentu. I tyto tiché chvíle ale měly své kouzlo a přinesly mi radost. Pravidelněji chodím do zookoutku Milíčov, hezká procházka je i na Kamýku, kde projdete od zookoutku až k přírodní rezevraci V hrobech a kolečkem zpět. Stejně tak je fajn Divoká zahrada Hostivař. Samozřejmě nejvíce času trávím v Průhonickém parku, který je nádherný v každém ročním období a baví mě i procházky z Průhonic do Dobřejovic.

I když jsem loni objevila méně nových podniků, rozhodně mi nechyběla dobrá káva ani skvělé jídlo. Šálky kávy byly mým každodenním rituálem a chvíle u dobrého jídla mi připomínaly, jak je důležité si dopřát malé radosti. Třeba letošní rok přinese více nových chutí a míst k objevení.Víte, že randomy jsou vždy plné kávy a jídla, takže sem jsem to hodně zkrouhla, protože by to nemělo konce. Nejvíce chodím do The Italians, Parkofky a Costy. Co se týče jídla, vede to stejné, co loni. Co se týče nově objevených podniků, tak moc mě baví malá kavárna s pekárnou Buchta Újezd, navštívila jsem třeba kouzelnou Babiččinu zahradu a nejvíce nových podniků samozřejmě na výletech.

Kultury jsem si užila opravdu hodně užila a doufám, že letos toho bude ještě více. Koncerty, divadla, výstavy – všechno mi připomnělo, jak moc tyto zážitky obohacují náš život. Ráda bych na tento trend navázala i v příštím roce, protože chvíle spojené s uměním a kulturou jsou pro mě neocenitelné. Největším zážitkem byl koncert Adele v Mnichově, ještě teď z toho žiju. Byla jsem v divadle na Hogward`s Holidays Ice Show, což bylo peklo, Beetlejuice naopak jeden z top muzikálů. Nádherný byl koncert Le Maqnifique pod taktovkou Ondřeje Brzobohatého a kulturním zážitkem je i Rudolfinum a Filmová filharmonie. Výstava tentokrát byla jedna a to Harry Potter v Teplicích.

Spolupráce s firmami a účast na beauty eventech pro mě byly obrovskou radostí. Každého takového moment si vážím a jsem vděčná za možnost být součástí kosmetického světa. Letos mi tyto akce přinesly nejen inspiraci, ale i spoustu milých setkání.

Beky už znáte, stala se mou spolubydlící loni v dubnu. Adoptovala jsem ji z dočasné péče/azylu, kam se dostala jako nechtěný králík ze zverimexu, kam ji kdosi odložil. Brala jsem si ji jako puberťáka, přibližně rok starého, ale musím teda říct, že puberta přišla až někdy v létě. Ještě teď pořád s něčím bojujeme, je to miláček, mazlivá, chytrá, ale začala hodně kousat a ničit věci, takže když ožrala záclony, myslela jsem, že ji okamžitě vezu zpět :D Lotta zůstává i nadále i mamči, kde je jí dobře, má tam psí kamarádku a teď už i dokonce kocoura.

Co Vám rok 2024 dal a vzal?
A jaké jsou Vaše sny na tento rok?

Shrnutí roku 2023

Článek, který vždy zabere nejvíce času, je roční shrnutí, kde Vás čeká hromada fotek a i menší povídání s tipy a právě tímto shrnutím celý rok 2023 uzavřeme a upřímně, já s největší radostí. Byl to náročný rok, který bych jedním slovem označila #nikdyvice. První půl rok byl pro mě hodně těžký, procházela jsem fakt velkým vyhořením po všech směrech, byla jsem nešťastná a hodně jsem bojovala.

Nakonec jsem udělala obrovský krok a po jedenácti letech se vzdala jistot a změnila práci, dvakrát v měsíci. Poprvé to totiž úplně nevyšlo, sice jsem konečně měla spoustu volného času, ale rozhodně ne míň stresu a prostě mi nesedli ani lidé a přístup, což je u mé práce zásadní, takže jsem po necelém měsíci skončila. Nebudu tvrdit, že jsem neměla pocit selhání. Šla jsem jinam, dokonce chvilku poté se i přestěhovala, takže jedna obrovská změna a začala se dávat dohromady, naučila jsem se znát svoji hodnotu a tak nějak být spokojená a vše si srovnat. Byl to vážně náročný rok a když vidíme, co se děje, tak zřejmě pro všechny.


Cestování loni moc nebylo, spíše se jednalo o menší výlety a zooparky, takže pokud máte rádi zoo, moc doporučuji Statek u Merlina, to je za mě jeden z nejhezčích takhle menších zooparků a to samé zoopark Nehvizdy, který není tak profláklý a bývá tam málo lidí. Rovnou dvakrát jsem navštívila Drážďany, jednou na jaře kvůli nákupům a podruhé na adventní trhy a bylo to kouzelné. Na trzích jsem byla i v Bratislavě a jeden hurá výlet na otočku byl Janov nad Nisou, kde to bylo doslova jak v pohádce.

Na víkend jsem se podívala do Loun, které určitě stojí za návštěvu, doporučuji i galerii v Lounech. Kousek od Loun se nachází obec Hřivice a bývalé hradiště stejného názvu, kousek přírody, kde je naprostý klid a živáčka tu téměř nepotkáte.

Předloni jsem si dávala takové malé předsevzetí, že budu více chodit po Praze. To se dařilo začátkem roku, ale jakmile jsem změnila práci, šla v podstatě mimo Prahu, tak bohužel to začalo váznout a chodila jsem spíše po Praze-západ apod :D Neustále se ale pořád ráda vracím na své milované Vinohrady, kdykoliv je možnost, zajdu na kafe, posedím na náměstí. Zvládla jsem i procházku zasněženou Prahou a ostuda, poprvé jsem byla v oboře Hvězda. Po letech jsem byla na Petříně a rovnou vyšla i na rozhlednu, procházela se po Malé Straně, kde mám moc ráda Vojanovy sady a Valdštejnskou zahradu. Opět jsme u zooparků, víte, že jeden najdete přímo na Hájích? Zoopark Milíčov je hned u vstupu do lesa.

Co se týče těch okrajů, tak moc doporučuji Dobřejovice, kde je to vážně hezké a je co vidět. Pokud jste milovníky přírody, tak určitě zajeďte do Louňovic do lesa Voděradské bučiny. Též jsem párkrát byla v Dolních Břežanech, které mám v podstatě za barákem a samozřejmě Průhonice, kde letos chci pořádně projít park a pochopitelně nemůžete vynechat Vestecký rybník.

Random je vždy plný jídla a já jsem prostě kavárenský povaleč a velký milovník kávy. A samozřejmě i dobrého jídla, takže mám tip i na nově objevené restaurace. V Královicích doporučuji bistro Markéta, kde je to takové rodinné a vždy se dobře najíte, vyzkoušejte rybí hranolky. Pokud jste na českou kuchyni, tak rozhodně Masaryčka. Naopak u italské kuchyně Vás odkážu do Průhonic do Grosseta, kde to úplně miluji, najíte se tam při běžných cenách, ale můžete si dát i luxusní předkrmy. Když už jsme u toho luxusu, tak nejlepší těstoviny a celkově top jídlo jsem měla v restauraci Aromi a zážitkem byly ústriče v Zdenek`s Oyster Bar, kde si ale opravdu připlatíte. Na nejlepší poke Vás odkážu do Říčan a pokud máte rádi formu, co zvládnete sníst, tak zážitek je Brasileiro. Burger jsem vyzkoušela jeden to HillBilly.

Kam na kafe? Do Kávafaktury, Alchymisty, Typiky, retro nádech rozhodně ve Šlágru a na snídani do Palomy, kavárna U Slepiček, Sokolovna či Savoy. A to nejlepší sladké rozhodně najdete v Kus koláče.

Poměrně hodně jsem kulturně žila. Největší událostí samozřejmě byla svatba Kačí, která byla překrásná, úplně mě dojala a já jsem neskutečně vděčná, že jsem mohla být u toho. Byla jsem se podívat v Chuchli na závodech a hlavně v O2 aréně na Prague Playoffs ve VIP sekci, takže wow, obrovský zážitek. Navštívila jsem Banán Fest, což je čínský festival a dokonce mrkla i na výstavu Řeč plakátů a tradičně jako každý rok Signal Festival.

Konalo se hodně blogger eventů a já moc děkuju za pozvání. Yves Rocher je má vždy vymazlené a loni jsem byla rovnou na dvou. Na skok jsem zaběhla i na Astrid a velká oslava se konala v rámci narozenin Elnino. Též si vážím toho, že jsem byla navštívit Costa Coffee narozeniny a začátkem roku Avon.

Bohužel rok to byl hodně smutný, před Vánoci odešla Barča v 17 letech. Celý rok už byla v tomhle věku samozřejmě zmatenější, hůř viděla, slyšela jen, když chtěla a v prosinci se už více zhoršila. Tohle šíleně bolí, byla jedinečná a mně se pořád nedostává slov. V létě jsem musela nechat odejít i králíčka Bobeše, na fotce není, jelikož Bobeš nebyl vůbec mazel, spíše jsme se celých deset let tolerovali, jeho kontakt stresoval, ale byl strašně hodný a dožil se krásného věku a za celý život mu nikdy nic nebylo, takže pašák.

Vrháme se na poslední kategorii a to jsou filmy a seriály. Co se týče filmů, tak jsem toho neviděla až tolik, času moc nebylo a když, tak jsem se věnovala spíše seriálům. Co ale doporučím, tak Poslední noc v Soho, M3egan, Náš přítel a samozřejmě Jurský svět: Nadvláda, pro což já mám velkou slabost. Z komedií se mi líbil Pes a teenage komedie Z každého konce. Z komiksů tentokrát jen jeden tip a to Black Panther: Wakanda Forever, což bylo dojemné. Dívka a moře je životopisný film podle skutečné události a moc pěkně zpracován a hodně mě zaujal i dokument Pamela. Z českých Spolu, dojemný snímek a to nejsem fanoušek Kozuba.

U seriálů jsem se zaměřila spíše na starší a rozkoukané kousky, takže jsem rovnou dvacet seriálů kompletně dokoukala. Převažují komiksy, které spolu souvisí a to Luke Cage, Iron First, Punisher a Defenders. Předloni jsem viděla ještě další a bohužel moc nechytlo. Milým překvapením byli Inhumans, i když nemají moc dobré hodnocení, ale mě bavili. Poměrně fajn byla i Agent Carter a po několika sériích skončil Doom Patrol a po hooodně seriích Flash, který mě bavil dost. Hawkeye vypadá, že více serií mít nebude, což škoda, byla to fajn oddechovka. Naopak za konec jsem ráda u See a Westworld, za mě to jsou spíše chlapské seriály, které mě vůbec nebavily.

Riverdale bylo jak na houpačce, poslední série byly úplné fantasmagorie, takže hurá za konec. Z komedií tu mám Famílii, což je prima oddechový seriál, se kterým se zvládnete ztotožnit. Naopak sitcom Dobré místo mě hodně zklamal, takový hloupý humor. Z fantasy Jeho temné esence, ten byl moc hezky zpracován a Carnival Row, který mě ke konci konečně chytl. Po jedné sérii skončily Ostré předměty a Marianne, což byl horor a vážně wow, z hororů ještě Pád domu Usherů. A konec, který mě nejvíce mrzí, tak Živí mrtví a Živí mrtví: Počátek konec. Vím, že Walking Dead už se lidem moc nelíbilo, ale já je milovala až do konce a chci teď vidět všechny související.

Rozkoukáno, tak samozřejmě hit loňského roku The Last of Us, od čehož jsem ale čekala mnohem víc. Z hororů ale doporučím Cesta ven, už se těším na novou sérii. Královna Charlotta, to bylo snad ještě dojemnější, než Bridgertonovy. Rozkoukala jsem And Just Like That, ale já jsem fanoušek asi jen filmů, seriály mě nebaví. Též mě nechytl moc Fubar a to jsem do Arnieho vkládala velké naděje. Naopak mě dost baví Sex/Život, nečekala jsem nic a nakonec super. Jako poslední The Boys, opět spíše chlapský seriál, se kterým se trochu peru.

Jaký byl Váš rok?
Vzpomínáte na něj v dobrém?