Maroko - Saidia 2022

Krásný den!
Vítám Vás u dovolenkového článku. Dovolená letos vypadala, že opět nevyjde a maximálně vyrazíme na nějaký víkend. Ceny zájezdů hodně vysoké a to i na last minute, navíc většina hotelů ceně snad ani neodpovídala. Moře mi ale hrozně chybělo, takže jsem furt koukala a na poslední možnou chvíli se objevily moc pěkné zájezdy do Maroka. V Maroku jsme byli před devíti lety, jen v jiné oblasti, takže Maroko znělo i jako super volba. Jsem strašně vděčná, že to vyšlo, hned na začátku pobytu jsem prohlásila, že mi dovču rozhodně nic nemůže zkazit a nezkazilo, já byla nadšená, konečně moře!

Ubytováni jsme byli v hotelu Be Live Collection, jedná se o pětihvězdičkvý hotel, je ovšem třeba počítat s tím, že je to jiná pětihvězda, než třeba ve Španělsku. Úklid zkrátka někdy může trochu váznout, ale rozhodně se nebojte špíny, to vůbec ne. Pokoje jsou veliké, v koupelně jak sprcha, tak i vana a pokud nejste ubytováni v přízemí, tak v podstatě odevšad máte alespoň částečný výhled na moře.

Za tmy byla zahrada hotelu jak z pohádky, všude svítící lucerničky. Ale i během dne nádhera, zahrada upravená, denně jste viděli, jak se o ní zahradníci starají. Zelené trávníky, palmy, granátová jablka...Super také je to, že vůbec nechodíte přes recepci, ale k moři se dostanete přes zahradu.

Marocká kuchyně není úplně dle mého gusta, ale na hotelu si vždy najdu to svoje. Osobně bych ocenila více zeleniny a to hlavně mimo saláty, co mi ale bude moc chybět, tak snídaně. Čerstvý pomerančový fresh, spousta zeleninových nápojů a placky msemmen, v podstatě takové marocké palačinky. Palačinky nemusím, ale tohle mi chutnalo moc.

Co se týče kuchyně, tak jídlo fajn, jak jsem říkala, pokaždé si najdu to svoje, ale co mi vadilo, tak dezertní lžičky tu vůbec neexistují, mají jednorázové plastové, to je peklo. To samé, pokud přijdete později, tak místo sklenic jsou plastové kelímky. Tohle jsou za mě zbytečné plasty, které do hotelové restaurace nepatří a ta ekologická stránka mi úplně rvala srdce. Jinak k dispozici máte lahve s vodou, které si můžete brát v neomezeném množství.

Moře tu je velká hitparáda. Narozdíl od Agadiru je v Saidii sluníčko hned ráno, moře neskutečně teplé, čisté a mělké s vlnami, což máme rádi. Prý kolikrát skoro ani neosvěžilo, ale za mě fakt paráda, opravdu příjemně teplé, pokud nebyly vyloženě obrovské vlny, tak i bylo dobře vidět na dno. Prvně nás trochu vyděsily obrovské medúzy, naštěstí se jednalo o vajíčkové medúzy, které nežahají, takže nám koupání nepřekazily. Lehátka byla zdarma, přesto denně poloprázdná, celkově nebylo moc lidí, žádná hlava na hlavě a to ani odpoledne, kdy lidí bylo více, přesto to bylo minimum. Mimochodem, v dálce můžete zahlédnout Alžírsko. Pozemní hranice jsou ovšem kvůli dlouhodobým napjatým sporům uzavřené.

Pokud si potrpíte na nějaké kulturní a večerní vyžití, tak Saidia nebude úplně top volbou. Nejblíže se nachází malý přístav, který je ovšem vzdálen přes dva kiláky. Zrovna tu byla pouť, takže to v marině celkem žilo, spousta restaurací kolem, lékárna a supermarket. Centrum Saidia je asi sedm kilometrů a s taxi to v noci velká sláva nebude.

Neváleli jsme se ovšem jen u moře, jeden den jsme měli naplánovaný výlet do Fesu. Původně jsme přemýšleli, zda si nepůjčit auto a nejet na vlastní pěst. S tímhle se ale moc nepočítá, takže už by byl problém sehnat autopůjčovnu, nešlo by to ani přes hotel a prý by to vyšlo i dráž, než organizovaný výlet s cestovkou. Nooo, fakultativní výlet na jednoho vyjde na 2200Kč, je to vysoká cena a ještě si sami pak platíte oběd. Na druhou stranu ta doprava je v Maroku šílená, pokud jste byli v Turecku, tak je to něco podobného. Dálnice nekvalitní, pruhy se moc neřeší, jak Vám to vyjde, tak to vyjde, většina aut vůbec nesvítí, dokonce ani cyklisté či motorkáři a to ani za tmy...Ale pojďme na Fes..

Město devíti tisíc uliček, druhé největší v Maroku a jedno ze čtyř královských měst. Založeno bylo roku 789, ale až o několik desítek let později začalo město díky uprchlíkům ekonomicky vzkvétat. Zažilo několik vzestupů a pádů, dnes je závislé na cestovním ruchu a zapsané na seznamu UNESCO.

První zastávka u královského paláce Dar el-Makhzen. Palác a to jak interiér, tak i zahrady, je bohužel veřejnosti uzavřený a lze tak pouze obdivovat měděnou bránu. Tady přišlo docela velké zklamání, protože jsem se těšila na krásné zahrady, park....

Ve Fesu jsme navštívili několik řemeslných dílen, jednou z nich je tahle keramická ART De Potrie ACH, kde Vás okamžitě okouzlí mozaikové dlaždice. Tradiční výroba, ruční práce, malování. Pán u kruhu je tak šikovný, že na místní poměry si i hezky vydělá. Pro mě celé obdivuhodné, jelikož já šikovná nejsem vůbec :D Po prohlídce se dostanete do obchůdku a samozřejmě jsem neodešla s prázdnou.

Prý snad i hezčí než Marrakech, ale to si nemyslíme. Sice mi na Marrakeši vadilo pár věcí, třeba cvičené opičky a hadi, ale medina rozhodně měla hezčí atmosféru. Z výletu jsme byli krapet zklamání, i když za to možná může i organizace, která za ty peníze nenabídla tolik...

Pokud ale máte možnost Fes navštívit, tak neváhejte. Přece o poznávání nových míst cestování je. Tisíce uliček, šátky, cukrovinky a smlouvání. Jen se obrňte, všude jsou kočky, i malá koťata v ulicích místo u mámy. Koček si tu ale váží a narozdíl od psů, kteří jsou čistě jen na hlídání, smí kočky do domu. 

Bou Inania Madrasa je stále fungující škola ze 14. století s vlastním minaretem. Nádvoří mohou navštívit i nemuslimové a obdivovat tak nádhernou architekturu a řemeslnou práci (vyřezávané dřevo, mozaiky...).

Restaurace La Medina, do které Vás jistě zavede průvodce na oběd. Krásný interiér a baví mě předkrm ve formě takového tapas, spousta talířků se zeleninou, což by mi pomalu stačilo i na hlavní chod. Marocké jídlo je určitě zážitek, ale já třeba měla jen obyč kuskus s hromadou zeleniny a za dvě jídla s pitím jsme nechali 1200, což vůbec kvalitě neodpovídá a myslím, že jinde se najíte levněji a toto slouží pouze pro turisty, kdy bohužel není ani moc na výběr, pokud jste s delegátem.

Al-karaouine je univerzita založená v roce 859, jedná se o nejstarší fungující univerzitu na světě, která je zapsána i v Guinnessově knize rekordů. Výuka tu probíhá tradičním způsobem, kdy studenti sedí v kruhu a studují zde muži i ženy. Univerzita funguje i jako mešita a vstup je přístupný pouze muslimům.

Další z marockých dílen. Orientální koberce, šátky a vše barvené přírodními materiály.

Ve městě najdete tři historické koželužny, které kůži zpracovávají tradičním způsobem. My jsme navštivili Chouara Tannery. Na výrobu se používá velbloudí, kozí, ovčí a hovězí kůže a barví se přírodními materiály jako je indigo, cedr či henna.

Při vstupu dostanete na čichání mátu, ihned Vás totiž do nosu uhodí pach ze samotných kůží, které se několik dní máčí v kadích a suší na střechách a také ucítíte holubí trus, který obsahuje amoniak, díky čemuž kůže měknou. Práce to je velmi náročná, nelze ji dělat celý život, naopak, třeba jen deset let a ke všemu je bídně placená.

Zrovna na tuhle exkurzi jsem se moc netěšila a nakonec se mi líbila nejvíce, velmi zajímavý pohled a puch jsem čekala horší.

Voňavé koření je cítit naprosto všude, nestojí vůbec hodně a ceny jsou téměř všude smluvní a to i v tomhle obchůdku, kde se můžete dostat až na polovinu ceny. Kromě koření tu můžete koupit bylinné čaje či kosmetiku, já samozřejmě neodolala krému s arganovým olejem.

Dovolená to celkově byla nádherná. Pokud máte raději více kultury, bary, obchody a celkově místo, kde to večer žije, Saidia pro Vás nebude. Ovšem já bych sem klidně jela znovu, pokud mi půjde o klidnou dovolenou a krásné koupání.

Byli jste v Maroku?
Nebo Vás láká tahle země?