Shrnutí roku 2024

Rok 2024 byl jako klidná řeka – plynul poklidně, bez velkých zvratů a dramat, a právě v tom byla jeho krása. Po předchozích letech plných změn a výzev přišel čas, kdy jsem si mohla oddechnout, zpomalit a užít si drobné radosti života. Věnovala jsem čas sobě, svým blízkým a věcem, které mě naplňují. Je pravda, že pracovně to bylo náročné a určitě bych ráda letos sobě ten čas věnovala ještě více, pracovat hodně je v pořádku, ale je potřeba umět si pak i odpočinout.

Nebyl to rok velkých událostí, ale spíš rok malých okamžiků, které si budeme pamatovat – od pohodových večerů s přáteli až po chvíle, kdy jsme mohli jen tak být a nemyslet na zítřek. A právě o těchto drobných radostech, klidu a lehkosti roku 2024 bych chtěla dnes psát. Pojďme si ho společně připomenout.

Rok se nesl ve znamení menších výletů, hlavně v dojezdové vzdálenosti od Prahy. Místo dalekých cest jsem si užívala krásy naší přírody a klid míst, která jsou jen kousek od domova. Objevování nových zákoutí Středočeského kraje mi připomnělo, že i blízko nás se dá zažít něco výjimečného. Navštívila jsem Benátky nad Jizerou, zámek Konopiště, Teplice, Loučeň, kde se rozhodně vyřádí i děti, Poděbrady, které nikdy nezklamou a jsou ideální na poklidné procházky a kávu. Na podzim jsem dost tématicky výletila, takže jsem dýně viděla ve Zvířeticích, Vraňanech či Bykoši. Pokud stejně jako já milujete zvířata, moc doporučuji zoopark Jelení Homole a Ekocentum Čapí Hnízdo. Skvělý byl výlet za vínem do Mělníka, určitě plánuji i letos a za krásnou přírodou do Špindlu. Za hranicemi jsem byla dvakrát a to v Polsku, konkrétné na wellnes ve Sklářské Porebě a samozřejmě na Vánoce v Drážďanech.

Procházky centrem města příliš nevycházely, tím, že pracuji i bydlím na okraji, není centrum úplně komfortní i co se týče ježdění tam autem, kočárku atd. Našla jsem si své oblíbené trasy na okrajích, kde byl prostor pro zastavení a vychutnání momentu. I tyto tiché chvíle ale měly své kouzlo a přinesly mi radost. Pravidelněji chodím do zookoutku Milíčov, hezká procházka je i na Kamýku, kde projdete od zookoutku až k přírodní rezevraci V hrobech a kolečkem zpět. Stejně tak je fajn Divoká zahrada Hostivař. Samozřejmě nejvíce času trávím v Průhonickém parku, který je nádherný v každém ročním období a baví mě i procházky z Průhonic do Dobřejovic.

I když jsem loni objevila méně nových podniků, rozhodně mi nechyběla dobrá káva ani skvělé jídlo. Šálky kávy byly mým každodenním rituálem a chvíle u dobrého jídla mi připomínaly, jak je důležité si dopřát malé radosti. Třeba letošní rok přinese více nových chutí a míst k objevení.Víte, že randomy jsou vždy plné kávy a jídla, takže sem jsem to hodně zkrouhla, protože by to nemělo konce. Nejvíce chodím do The Italians, Parkofky a Costy. Co se týče jídla, vede to stejné, co loni. Co se týče nově objevených podniků, tak moc mě baví malá kavárna s pekárnou Buchta Újezd, navštívila jsem třeba kouzelnou Babiččinu zahradu a nejvíce nových podniků samozřejmě na výletech.

Kultury jsem si užila opravdu hodně užila a doufám, že letos toho bude ještě více. Koncerty, divadla, výstavy – všechno mi připomnělo, jak moc tyto zážitky obohacují náš život. Ráda bych na tento trend navázala i v příštím roce, protože chvíle spojené s uměním a kulturou jsou pro mě neocenitelné. Největším zážitkem byl koncert Adele v Mnichově, ještě teď z toho žiju. Byla jsem v divadle na Hogward`s Holidays Ice Show, což bylo peklo, Beetlejuice naopak jeden z top muzikálů. Nádherný byl koncert Le Maqnifique pod taktovkou Ondřeje Brzobohatého a kulturním zážitkem je i Rudolfinum a Filmová filharmonie. Výstava tentokrát byla jedna a to Harry Potter v Teplicích.

Spolupráce s firmami a účast na beauty eventech pro mě byly obrovskou radostí. Každého takového moment si vážím a jsem vděčná za možnost být součástí kosmetického světa. Letos mi tyto akce přinesly nejen inspiraci, ale i spoustu milých setkání.

Beky už znáte, stala se mou spolubydlící loni v dubnu. Adoptovala jsem ji z dočasné péče/azylu, kam se dostala jako nechtěný králík ze zverimexu, kam ji kdosi odložil. Brala jsem si ji jako puberťáka, přibližně rok starého, ale musím teda říct, že puberta přišla až někdy v létě. Ještě teď pořád s něčím bojujeme, je to miláček, mazlivá, chytrá, ale začala hodně kousat a ničit věci, takže když ožrala záclony, myslela jsem, že ji okamžitě vezu zpět :D Lotta zůstává i nadále i mamči, kde je jí dobře, má tam psí kamarádku a teď už i dokonce kocoura.

Co Vám rok 2024 dal a vzal?
A jaké jsou Vaše sny na tento rok?