K září tradičně patří vinobraní, a ani letos jsem si ho s kamarádkou nenechala ujít. Mratín nás přivítal s příjemnou venkovskou atmosférou, hudbou a vínem, které chutnalo přesně tak, jak má – po končícím létě. Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se člověk prostě zastaví, usměje a jen si užívá přítomný okamžik.
Z úplně jiného soudku byla Burger Arena v Praze – festival, kde to vonělo grilováním, hranolkami a dobrým jídlem na sto způsobů. Skvělá akce pro všechny foodies, kde se dá objevit spousta nových chutí i podniků, kam se pak člověk rád vrací.
Tentokrát nebyl prostor na delší cesty, ale i krátký výlet na hrad Kokořín měl své kouzlo. Romantické prostředí, lesy kolem a pohled na hradní věže vystupující z okolní krajiny – ideální malý únik z ruchu města.
A i samotná Praha měla co nabídnout. V Galerii golf Hostivař jsem objevila místo, kde se umění spojuje s klidem a zelení, Branické skály znovu připomněly, že krásné výhledy se dají najít i bez nutnosti jezdit daleko, a Ekocentrum Prales se postaralo o kousek přírody uprostřed města. Parkové muzeum Modřany mě mile překvapilo svojí nenápadností a atmosférou, která láká k dalším návštěvám.
A protože žádný můj měsíc se neobejde bez coffee time, i tentokrát se našlo spoustu zastavení s hrnkem dobré kávy. Kavárny mám spojené s malými pauzami mezi povinnostmi, chvílemi klidu i inspirací. Je to rituál, který mi pomáhá bilancovat a zároveň se znovu těšit na další dny.
Září tak nakonec nebylo o dálkách ani velkých dobrodružstvích, ale o každodenních drobnostech, které dávají životu lehkost a barvy. A právě tyhle malé, nenápadné chvíle často stojí za to nejvíc.
Užili jste si září?
Podnikali jste něco?
Září bylo fajn. Ostatně mám článek na blogu, tak můžeš mrknout.
OdpovědětVymazat:)
Vymazat