Letos jsem si při rozbalování dárků uvědomila jednu věc – těch balíčků bylo vlastně hodně. Ne proto, že bych něco očekávala, ale proto, že jsem obklopená lidmi, kteří myslí na maličkosti. A právě ty mám ráda nejvíc, drobnosti pro radost.
Dárky od rodiny, kamarádek, sousedek… drobnosti, které potěší, zahřejí a často mají větší hodnotu než cokoli velkého. Jsou to věci pro radost, jen tak, bez důvodu. A pak jsou tu dárky z práce – jiné, praktičtější, hodnotnější, ale pořád s pocitem, že nejsou jen „povinností“.
Miluju drobné dárky. Svíčka, čaj, něco hezkého do bytu, maličkost, která mi připomene konkrétního člověka. Letos jsem jich dostala opravdu hodně – od kamarádek i sousedek – a každý z nich mi udělal radost právě tím, že nebyl velký ani okázalý.A pak přišel v práci dárek, který mě úplně zaskočil. Voucher na víkend v Paříži.
Ne rozbalování plné smíchu, ale ticho. Slzy. A pocit, který se těžko popisuje.
Nešlo jen o město. Nešlo o Eiffelovku, kavárny ani romantickou představu víkendu ve Francii a splnění mého obrovského snu. Šlo o to, co ten dárek znamenal. O uznání. O vděk.
V tu chvíli se mi hlavou honilo všechno. Dárek ne jako povinnost, ne jako formální odměna, ale jako gesto, které má váhu.
Rozbrečelo mě to. Opravdově. Protože to nebylo o luxusu, ale o pocitu, že moje práce má smysl.
Co hezkého jste našli Vy?
Maličkosti, větší dárky, zážitky...?











Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář, moc si toho vážim. Na každou Vaši reakci se snažím odpovídat, případně mě můžete kontaktovat i soukromě na mail: charmedka92@gmail.com