Šumava 2022 - III.den: Prášilské jezero, Poledník, ubytování

Vítám Vás u posledního dne našeho víkendu!
Na neděli byl v plánu Poledník, ale už večer se pohrávalo s myšlenkou, že plány změníme a po náročné sobotě najdete něco v nižší nadmořské výšce :D Nakonec jsme stejně vyrazili směr Prášily a narovinu, s obavou, zda víc jak 17 km dáme.

V Prášilech je parkoviště, které vychází na celý den asi za 60Kč, odtud se vydáváme na rozcestí U Prášil a směr Prášilské jezero, které je vzdálené 4 km. Co se týče cesty, tak jdete nádhernou přírodou, stromy, ticho, všude borůvčí a jehličí. Za mě rozhodně hezčí jít přes kořeny, než po asfaltce.

Jedno z pěti ledovcových jezer na Šumavě. Na hrázi je pomník patřící mladému studentovi, který se tu v roce 1927 utopil. Také se tu podle pověsti utopila chudá dívka se svým bohatým milencem a malou holčičkou, protože jim kvůli odlišnému původu nebyla dovolena svatba. Tuto ztrátu nezvládl dívčin otec a také svůj život dal jezeru. Dívka se tu prý zjevuje dodnes.

Od rozcestníku Liščí díry nás čeká cesta po silnici, odtud to je ještě přes tři kiláky, motivovat Vás ovšem může to, že hned z několika míst lze již Poledník zahlédnout, takže cíl skoro na dosah ruky. Ač stoupání nebylo tak hrozné, jak jsem se bála, tak menší krizi jsem už měla.

Původně vojenský objekt, nyní veřejnosti přístupná rozhledna. Nejhezčí výhledy nakonec byly z Poledníku. Rozhledna má 227 schodů a tři vyhlídková patra a tady vidím trošku problém...Dvě patra jsou v podstatě vystavené fotografie a vstupenky můžete koupit jen na ně, cena je 60Kč. Pokud chcete ale až nahoru, na vyhlídku, tak cena je 120Kč a bez možnosti vynechat galerii.

Upřímně, nějaká dvě patra s obrazy nás vůbec nezajímala, nehledě na to, že většinu jsme už viděli třeba na Kvildě v návštěvnickém centru, zdarma...Vyhlídka je ale zážitek, nejen těmi překrásnými výhledy, ale na vyhlídku vede strmý žebřík, věřím, že může u někoho nastat problém.

Pokud se z Poledníku vracíte zpátky do Prášil, tak to doporučuji vzít po zelené směr Frantův most. Od mostu, který slouží jako rozcestník, je to dál po červené a krásnou procházkou podél Prášilského potoka. Cesta dolů byla krásná, i pak cesta podél potoka, navíc nikde nikdo. Jen teda to už jsem měla velké krize a i poslední kilák se mi zdál nekonečný. Nohy šly spíše setrvačností a bála jsem se, že každou chvíli padnu na hubu:D Bylo to náročné, ale krásné a už se těším, až Šumavu zase navštívím.

Tip, kam na jídlo. Ono toho v okolí moc není, pokud nechcete dojíždět, což my po celodenním chození opravdu nechtěli a byli jsme rádi, že se vyškrábeme alespoň těch pár metrů nad apartmán. Avalanche je moc příjemná restaurace, počítejte ovšem s vyššími cenami, v podstatě se tu najíte cenově jak v Praze a za tu cenu nedostanete až takový gastro zážitek, být ale ceny nižší, tak neřeknu na jídlo nic.

Ubytováni jsme byli v apartmánu Anička a v Avalanchi se dají domluvit snídaně. Na přání udělají vajíčka, jinak dostanete na stůl obložený talíř, pečivo a k dispozici je snad i müsli, marmelády atd.

Poslední den a cestou na Poledník jsme se ještě v Železné Rudě stavili na snídani v CrossCafe, které bylo nejblíž. Kavárna je poměrně velká, s obsluhou, což je super. Míchaná vajíčka bohužel dost skromná porce, obzvlášť pro chlapa, bacon bagel byl ale dobrý a lákavě vypadaly i všechny dortík.

Byli jste na Poledníku?
Které šumavské výhledy Vás okouzlily?